Momenty mého života

Ležím v posteli a stále si opakuji jedinou větu. Pak si uvědomím, že se nemohu dostat zpět do svého těla. Umíráme každý sám, ani naší nejbližší nás nemohou doprovodit, a dokud žijeme, je skvělé, když nám každý den přináší spokojenost a ničeho nelitujeme.
Celý život se zabývám lidskou myslí a zkoumáním svého nitra, proto mi dává smysl podporovat lidi v cestě k pozitivním proměnám.


Jako malý kluk opakovaně zjišťuji, že existuje něco, co nás přesahuje. Díky tomu se začínám řídit víc intuicí než rozumem a učím se svou pozornost směřovat do sebe, kde postupně objevuji vnitřní svět - svět zázraků, kterým jsem stále víc fascinován. Vrstevníci sedí ve škole a učí se zeměpis. Já místo školy cestuji po Česku a Slovensku. Zajímá mě, jak lidé žijí, jaké mají problémy, a snažím se jim porozumět.

"Stín tu není proto, aby tě zranil, ale aby ti ukázal, co ti chybí."

V patnácti odcházím z malé vesnice do Prahy. Vystupuji z vlaku a ocitám se sám, s batohem a téměř bez peněz na nádraží. Nevím, kam půjdu, a nevím, co budu dělat. První roky se pro mne stávají tou nejlepší školou. Nejlépe vás na život připraví sám život. Žiju ze dne na den a snažím se vnímat vše, co přichází. Potkávám se s různými lidmi a všímám si, že lidské příběhy jsou si často velmi podobné. Po dvou letech brigád si vymýšlím vlastní práci a tou se řadu let živím. Za 7 let však přichází čas odejít, nahradit ruch města klidem. Stěhuji se z Prahy na venkov a žiju půl roku v chatce u lesa. Lidi vídávám jen občas, když jdu nakoupit jídlo do vesnice.

"Mnohé nestačí vědět, musí se zažít"

Po návratu z lesní samoty zakládám spolek Efri, komunitní projekt sdružující podobně smýšlející lidi se zájmem o seberozvoj. Postupně realizuji kurzy zaměřené na chlad, dech a mysl. Práce s lidmi mi začíná dávat stále větší smysl.  Abych se ji mohl věnovat lépe, začínám studovat NLP a hypnoterapii, ve které nacházím zalíbení. Zejména proto, jakým způsobem dokáže vnitřní svět formovat a měnit. Přijde mi úžasné, že hypnóza je zcela přirozeným stavem, ve kterém není potřeba potíže sáhle rozebírat, aby se na podvědomé úrovni vyřešily. Mezi tím prošlo za 3 roky kurzy Efri přes 700 lidí. Ve volnu chodím po horách a užívám si svobody, kterou spatřuji v naslouchání svému srdci a dělání toho, co miluji. Avšak, jak to v životě chodí, kde je světlo, tam je i stín.

Naše ego bojuje, aby vyřešilo naše problémy.
Duch vidí problém v tomto boji.

Život někdy dává, někdy bere a čím víc člověka něco srazí, tím víc můžeme získat. Potkávám svou spřízněnou duši a doufám v to, že budeme dál životem pokračovat spolu. Užíváme si času společně, avšak postupně se ukazuje víc a víc, že se oba máme něčemu naučit. Za několik měsíců se ocitám v nemocnici ve stavu, který nemá daleko ke smrti a rozhodnu se mnohé u sebe i v životě změnit. Po 24 letech vystupuji z role silného kuřáka. Hledám odpovědi a základy, na kterých si ego vystavělo palác, se hroutí jako domeček z karet. Ocitám se sám. V tichu a na nemocničním lůžku si postupně uvědomuji své chyby a tím i získávám další dary. Ale to jsem v tu chvíli nevěděl.

"Je třeba v sobě probudit oba póly. Tak je můžeme sjednotit a proměnit v harmonii."

 Stěhuji se do domu v krásné přírodě,  který jsem nucen svépomocí od základu zrekonstruovat. Když se tak stane, dál následuji zájem o poznatky přírodních národů i moderní vědy. Samotné místo a dlouhé zimní večery u ohně k tomu utváří naprosto ideální chvíli. Často se vydávám do přírody, procházím se lesy a sleduji nitky, které mě vedou hlouběji k novým zkušenostem. Svět v nás je totiž klíčem k tomu, zda zcela převezmeme kontrolu a zodpovědnost za svůj život. Zda si zvolíme, jaký bude a jestli jej prožijeme smysluplně. Zda chceme trpět anebo si to tady užít. 

Život je příliš krátký na to, abychom si ho znepříjemňovali. Každý člověk je malý krůček od světa zázraků. Od objevení klidu a míru v sobě samém, až po cestu k tiché radosti, svobodě v srdci a spokojenosti v mysli. Rád se s vámi podělím o své zkušenosti a obohatím i ten Váš.